úterý 31. ledna 2023

Zjevení Krála Milosti dne 25. ledna 2023 nad fontánou Maria Annuntiata v Domě Jeruzalém

Poselství Pána Manuele ve Sievernichu, Německo

Jsme všichni ponoreni do krásného zlatého světla. Velký zlatý kulatý svit, doprovázený dvěma menšími zlatými koulemi světla, plavou v nebi před námi ve vzduchu. Velká sféra se otevře a dítě Ježíš vyjde z této sféry ve tvaru Prahy. Nosí velkou zlatou korunu a Jeho vlasy jsou tmavě hnědé, krátké kudrnaté. Král Milosti má modré oči. Dítě Ježíš nosí červený plášť a červené pano Etného Krve. Nebeský Král drží v pravici velkou zlatou žezlo a Vulgátu v levici. (Svaté Písmo)

Nyní se otevřou i dvě menší sféry světla a z těchto svitových kul vyjde dva andělé v bílém odění. Andělé klanějící před Králem Milosti a rozprostře jeho pano nad námi. Jsme ukryti pod Jeho panem. Je to natažený nad náma jako stan. Dítě Ježíš nás požehná:

"Ve jménu Otce a Syna - toho jsem já - a Ducha Svátého. Amen."

Nebeský Král přiloží svou žezlo k srdci a říká:

"Hle, jsem Beránek Boží, který odnáší hřích světa! Milí přátelé, modlete se a zůstaňte mi věrní. Moje dílo se projevilo v Pavlu. Kdo otevře své srdce a obrátí se ke mně, volám ho, a tak každá duše může změnit se od Saula na Pavla. Svato Písmo je Slovo Věčného Otce a mé slovo. Nemůžete jej opustit! Pavel miloval moje slovo. Tak si můžete představit celé svaté písmo: Starý zákon i Nový zákon. Je to dějiny spásy člověka, mé dílo a dílo Otce, v němž jsem celé. Ani kněžství nemůže být viděno odděleně od Starého zákona. Slyšte moje slovo!"

Pán mi mluví tichým hlasem o nadcházejícím zázračném znamení oblakového a ohňového sloupu v poslední době. V Bibli jsme tento sloup najdeme ve Starém zákoně, v knize Exodusu. Dále božské dítě hovoří o hoře, kde měl Mojžíš setkání s Bohem. Hora byla zahalena velkým mrakem a velikým ohněm. To bylo velké přítomnosti Věčného Otce. Mojžíš obdržel Desatero od Boha na této hoře. Bůh jmenoval Mojžíše, aby šel k němu na vrchol hory, později i Árona, který byl Bohem povolán jako kněz. Nikdo jiný, žádní příbuzní, jakkoliv důležití, neměl smět jít na vrcholek hory. (Svaté Písmo, Exodus 19, 16 - 25) Milostné dítě mi ukazuje, že to byl začátek velmi zvláštně svatého kněžství. Mějme na paměti, že kněžství ustanovil Bůh a ne člověk. V našem nadcházejícím čase vybere Bůh oblakový a ohňový sloup jako zázrak s důvodem. Boha poznávají mnoho lidí v tomto znamení, ale také tím ukazuje na knihu Exodus v Bibli, zvláště na osvobození od světského otroctví, Desatero a svaté kněžství. Tak mi to vysvětlil Král Milosti.

Potom je Vulgata otevřena neviditelnou rukou. Vidím pasáž Svatého Písma: Pavel, List Římanům 1, 18 a dále. Slovo svítí na nás dolů. Jsme všichni obklopeni jasným světlem.

Král Milosti se blíží a říká:

"Nyní vám ukážu něco pro budoucí dobu. Pius V byl věrný přítel, jako Benedikt XVI, vaše Skála, byl ke mně."

Pán mi ukazuje dlouhý dopis a říká, že lidé ho budou nazývat Mší všech dob. Dopis byl velmi dlouhý, takže jsem jej rozpoznal, ale nemohl si pamatovat každé slovo. Opět milostivé dítě potvrdilo mi, že to je pro budoucí dobu.

Král Milosti říká:

"Bylo požádáno!"

Benedikt XVI je s Ním, tak mi to potvrzuje Nebeský Král a říká:

"Benedikt XVI, vaše Skála, byl velice opovržen pro své milostivé duchovní dary. Vězte to. Víru držel u svatých písem, u Otce a u mě. Nyní se velmi modlí za církev. Volajte na jeho pomoc." (Vlastní poznámka: To může být uděláno ctihodným osobnostem katolické církve).

"Modlete se, nebo zlo je velmi silné ve světě. Jen vaší modlitbou, obětí, pokáním a svatou oblátí mše může být svět zachráněn, soud zmírněn. Vaši pomocníci by měli se velice modlit, jinak nepochopí, co dělám. Boží plán pro toto místo a Německo jim bude jinou cestou odhalen, Otcův plán, který je můj plán. Kdo se nemodlí a nepřináší oběti, tomu zůstanou uzavřené. Chtěl bych vás zachránit a nepotrestat."

Král Milosti teď přiloží svůj žezl k srdci a stane se aspergilem své drahé krve. Blahosloví nás a okropí náš svou drakou krv. Zvláště nemocní a všichni, kteří na něho myslí:

"Ve jménu Otce i Syna - to jsem já - a Ducha svatého. Amen."

Potom milostivé dítě položí svou pravou nohu na kámen okraje studny a říká:

"Protože moje krev netekne v svatém obětování mše, okropím vás svou drahou krv." (Vlastní poznámka Pána: Pán se odkazuje na skutečnost, že současně není slavena svatá mše v dnech modlitebních schůzek v Sievernich). "Modlete se za mír, obětujte, jinak velké utrpení přijdou nad váš. Řekl jsem to předtím a nemohu to říct dost často: naslouchejte mému slovu, zůstaňte mi věrní, zůstávejte věrni svatým písmům! Jsem Král milosti a vedu vás touto dobou. Nemějte strach!"

Pán chce, aby jsme řekli ještě jednu konkrétní modlitbu na rozloučenou, a loučí se: "Sbohem!"

Modlíme se podle požádání:

Ó můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, zachraň nás před ohněm pekla, vede všechny duše do nebe, zvláště ty nejvíce potřebující Tvé milosrdenství.

Pane se vrací zpět do světla a andělé taky. Koule světla se zavřou a objeví se znamení: IHS. Koule světla zmizí.

Tato zpráva je oznámena bez ohledu na soud církve.

Autorská práva.

Z Bible:

Exodus

Druhá kniha Mojžíšova

Exodus, kapitola 19:16-25 .

Exo 19:16 Na třetí den ráno hřmělo a blesky se ozvaly. Těžké mračna visely nad horou a velmi hlasité trubičky byly slyšeny. Všechen lid v táboře třásl se.

Exo 19:17 Mojžíš vyvedl lid z tábora, aby se setkali s Bohem. Postavili se k podnůžku hory.

Exo 19:18 Hora Sinaj byla celá v dýmu, protože Hospodin sestoupil na ni ohněm. Dým stoupal jako dým z pece. Celá hora se silně třásla.

Exo 19:19 Zvuk trubičky stále sílil a Mojžíš mluvil, a Hospodin mu odpověděl hřměním.

Exo 19:20 Hospodin sestoupil na horu Sinaj, na její vrchol. Volal Mojžíše na vrcholu hory, a Mojžíš šel nahoru.

Exo 19:21 Potom Hospodin řekl Mojžíši: "Sestup a přikáž lidu přísně, aby neprolomil se k Bohu, aby ho viděl; jinak by mnoho z nich zemřelo.

Exo 19:22 Nechť i kněží, kteří mají přistupovat k Hospodinu, zůstávají posvěceni, aby se Hospodin neprolil proti nim!"

Exo 19:23 Potom Mojžíš odpověděl Hospodinu: "Lid nemůže vůbec vystoupit na horu Sinaj, neboť ty sám nám to vtiskl: ohraď horu a vyhlášen ji za posvátnou!"

Exo 19:24 Potom Hospodin řekl Mojžíši: "Sestup a vystoup znovu s Áronem. Kněží i lid však neprolomit, aby nevystoupili k Bohu; jinak by proti nim vyšel."

Exo 19:25 Potom Mojžíš sestoupil ke lidu a řekl jim to.

List Římanům

Listy svatého apoštola Pavla

Spravedlnost prostřednictvím Ježíše Krista

Potřeba lidstva být zachráněno

1 pozdrav

Hřích pohanského světa. 18 Boží hněv se odhaluje z nebe proti všem bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří potlačují pravdu [Boží] svou nespravedlností. 19 Co lze o Bohu vědět, je jim jasné; sám si to odhalil. 20 Jeho neviditelná bytost, věčná moc a božství jsou zjevny od stvoření světa skrze jeho díla, takže nemohou být omluveni. 21 Věděli totiž Boha, ale jej jako Boha neuctili ani mu nepoděkovali; naopak se v jejich úvahách zbláznili a jejich neschopné srdce zatmělou se. 22 Moudří si mysleli být a stali se hlupáci. 23 Vyměnili slávu nekorumpovatelného Boha za obraz korumpovatelných lidí, ptáků, čtyřnohých zvířat a plazů. 18-23: Zde je jednoznačně učeno, že světlo rozumu nám umožňuje poznat existenci Boží ze stvořeného světa. Ignorance Boha je možná pouze vlastní vinou. "Jenom hlupák říká v srdci svém: Nebo není!" 24 Proto je Bůh předal jejich požádlivým srdcím, k nečistotě, takže hanebně zneuctili své těla. 25 Vyměnili pravého Boha za falešné modly a uctívali a klaneli se stvořeným bytostem místo Stvoritele, který je požádán na věky. Amen. 26 Proto opustili Boha a předali se hanebným vášním; jejich ženy vyměnily přirozený styl za nepřirozený. 27 Podobně i muži opustili přirozenou spolupráci s ženami a hořeli k sobě samým ve své divoké touze; muži činili hanebné věci proti mužům a dostali si za svou zmatku odpovídající odměnu. 28 Protože odmítli poznání Boha, Bůh je předal jejich odmítnutému myslení, aby dělali to, co není správné. 29 Plní jsou všech nesprávností, zla, [cizoložství,] chytrosti, zloby, plni závisti, vraždy, sváru, podvodu, klamu. Jsou šílenci, 30 pomluvčí, nepřátelé Boha, posměšníci, pyšní, pýchaři, vynálezci zla, vzpurní proti rodičům, 31 bezrozumní, nepořádní, bezzásadoví, bezvěrní, bezmilostní. 32 Vědí totiž Boží zákon a že ti, kdo takové věci činí, zaslouží smrt; ale nejen to dělají sami, ale i ty, kteří je činí, schvalují. 26-32: Pavel zde namaluje strašlivý obraz morálních podmínek v pohanské společnosti. Kořenem všech těchto zvráceností však je odklon od Boha. Šesté přikázání se nejvíce porušuje tam, kde není dodržováno první.

"Mojžíše doprovázel na horu Sinaj Jozue, který byl jeho pomocníkem, ale Mojžíšův bratr Áron vedl starší Izraelitů, kteří jej doprovázeli k posvátné hoře, avšak čekali na něj uprostřed cesty. Tam Bůh ustanovil Árona jako izraelského kněze nejvyššího, úřad který byl předán jeho přímým potomkům, zatímco Levité z jeho kmene od té doby vykonávali kněžské služby. Až do dob makabejských povstání (2. století PŘ.N.L.) zůstál úřad nejvyššího kněze v domě Áronově. Když si ho Makabejci prohlásili za své, nastala schizma a následovníci áronského nejvyššího kněze odešli s ním do Egypta, kde postavili "alternativní" chrám. Eséniové očekávali z domu Áronova kněžského mesiiase i královského, který by obnovil "starý pořádek." Ježíš byl Davidovcem skrze svého děda Joachima a také Áronovým potomkem skrze svou babičku Annu, takže byl jak králem, tak nejvyšším knězem. Proto autor Listu Židům mohl napsat: "Mějme tedy s důvěrou velkého kněze..." (Ž 4,14).

Fakt, že naše katolické kněžství vychází z kněžství Starého zákona, jasně představil papež Benedikt ve svém předmluvě "Katolické kněžství" k knihě "Z hloubky srdce" kardinála Sarah. V ní popisuje Benedict XVI křesťanské kněžství jako nové vykládání izraelského nejvyššího kněžství, v němž se ve figurální podobě Ježíše jako nejvyššího kněze "spojují prorocká kritika kultu a kultovní tradice pocházející od Mojžíše." Po Druhém vatikánském koncilu (1962-1965) však vztah k starozákonnímu kněžství "stal se pro katolickou církev nevyhnutelným. Porozumění úřadu 'nás napadlo s obrovskou naléhavostí' a stalo se 'trvajícím krize kněžství v církvi dodnes.'"

Pius V (1566--72) byl opravdu svatý papež. Zaváděl růženec a modlitbu Angelus, když byla Evropa ohrožena Turky, čímž přinesl zázrak Lepanta: V rozhodující námořní bitvě "Svaté ligy" proti osmanské flotile byli křesťané nejprve bez naděje; navíc vítr byl proti nim. Ale přesně v 12 hodin, když se po celém křesťanském světě modlili Angelus, vítr změnil a umožnil jim úspěšný frontální útok na Turky. Byl také velkým reformátorem, který konzistentně prováděl rozhodnutí tridentského koncilu. Své bula " Quo primum " z 14. července 1570 ustanovil to, co se dnes nazývá " tridentská mše ", "navždy" a zakázal ji kdykoli měnit nebo zrušit: "(...) ani tento list [Quo primum] nemůže být nikdy odvolán nebo změněn, ale zůstává v plné právní síle navěky." To byl pravděpodobně "dlouhý dopis", který ukázal Lord Manuela.

Komentář Dr. Hesemanna a bula Pia V.:

Bula sv. papeže Pia V., která zavádí římský misál .

Věčný památce, biskup Pius, služebník služebníků Božích.

Od chvíle našeho povolání k nejvyššímu apoštolskému úřadu jsme s radostí směřovali svůj rozum, své síly a všechny své úvahy ke záchově čistoty církevního bohoslužebného kultu a snažili se zahájit vše potřebné pro tento účel a, s Boží pomocí, provést to s celým nadšením.

Nyní jsme museli podle rozhodnutí Svatého tridentského koncilu uspořádat vydání a zlepšení svatých knih, tedy Katechismu, Missálu a Breviáře. Po zveřejnění Katechismu s Božími povolením pro výuku lidu a po vylepšení Breviáře pro povinnou chválu Boha jsme se museli obrátit na zbývající úkol, aby Missál dlehodla odpovídal Breviári (protože je velmi vlastní, že by Bůh byl ve církvi chválen jednotně a že by mše byla slavena jednotně): vydat samotný Missál.

My jsme tedy považovali za vhodné svěřit toto břemeno vybraným učencům. Ti po pečlivém prozkoumání starých knih naší Vatikánské knihovny, stejně jako jiných rukopisů přivezených odkudkoliv, zlepšených a nepoškozených, stejně jako úvah starožitníků a spisů uznávaných autorů, kteří nám zanechali záznamy o svatém ustanovení obřadů, ti učenci obnovili Missál podle předpisu a ritu svátosti Otec.

Aby se všichni mohli těšit z této práce, po jejím prozkoumání a vylepšení jsme nařídili, aby byla co nejrychleji tisknuta a zveřejněna v Římě.

Kněžstvo by mělo zvláště vědět z toho, které modlitby od nynějška používat při slavění mše a jaké rituály a obřady dodržovat. Ale aby všichni všude mohli pochopit a dodržet to, co předala Svatá římská církev, Matka a Učitelka ostatních církví, stanovíme touto naší věčně platnou konstitucí pod hrozbou našého nevolení jako trest: Od nynějška ve všech budoucích časech na křesťanské koulě, v všechny patriarchální chrámy, katedrály, kolegiáty a farnosti, ve všech světských i klášterních - jakéhokoli řádu a pravidla by mohly být, zda mužské nebo ženské kláštery - ve všech vojenských a nezařazených kostelech či kaplích, v nichž se má slavit mše konventu, nebo se má slavit hlasitě s chórem nebo tiše podle ritu římské církve, nesmí být zpívána ani čtena jinak než podle našeho vydaného Missálu, i když tyto kostely užívají nějaké výjimky, jsou privilegovány induktem Apoštolského stolce, zvykem nebo privilejem, dokonce přísahou či apoštolským potvrzením, nebo jakoukoli jinou zvláštností - pokud neod svého založení schváleného Apoštolským stolem, nebo podle tradice, neslavily mši v těchto stejných kostelech ritu starším než dvě stě let bez přerušení. Tyto poslední nezpřístupňujeme výše zmíněnému zvláštnímu právu či tradicím při slavění mše, ale povolujeme, jestliže je naší vydaný Missál příjemnější, aby se podle našého Missálu sloužily mše s souhlasem biskupa nebo preláta a celé kapituly, navzdory jiným ustanovením.

Všem ostatním výše zmíněným kostelům však takto odebíráme užívání jejich Missálů, odmítáme je zcela od základů a úplně a stanovujeme, že do tohoto našeho právě vydaného Missálu nikdy nic nemůže být přidáno, odebráno nebo změněno.

Každému patriarchovi a správci výše zmíněných kostelů, všem ostatním osobám bez ohledu na jejich postavení, přísně nařídíme v jménu poslušnosti: Budou muset zcela opustit všechny dosavadní způsoby a obřady (i ty ze starých misálů), odmítnout je naprosto a zpívat a číst mši podle rytu, způsobu a normy nášho misálu. Nesmí se odvážit přidávat nebo číst při slavbě mše žádné obřady a modlitby mimo ty obsahované v tomto misálu.

A aby ve všech kostelích, kde se zpívá či čte mše, bez jakéhokoli svědomí ani strachu z trestů, soudů nebo výtěk, mohli od nynějška následovat tento misál výhradně a být schopni i oprávnění ho užívat nerovnovážně a zákonitě, to jim povolujeme a schvalujeme na věky v jménu nášho apoštolského úřadu.

Také stanovujeme a vyhlášejme: Žádný představený, správce, kanovník, kaplan nebo jiný světský kněz ani žádný mnich jakéhokoli řádu nebude muset mši slavit jinou cestou než takovou, jaká je ustanovena námi. Nebudou ho nikdo nutit či přimět změnit tento misál a toto naše písmo se nikdy nemůže zrušit nebo změniti v budoucnu; bude platné navždy.

S tím všemi předchozími ustanoveními, apoštolskými konstitucemi a výnosy naopak, všeobecnými či zvláštními konstituciemi a výnosy provinciálních nebo synodních sněmů stejně jako stanovy a zvyky výše zmíněných kostelů, i když jejich zvyk je podpořen velmi starým a uctívaným předpisem, ale není starší než dvě staletí, jsou zrušeny.

Od vydání této nášho konstituce a misálu budou kněží v Římské kurii povinni zpívat nebo říkat mši podle ní po jednom měsíci, ti na tuto stranu Alp po třech, ti za Alpy po šesti měsících, nebo jakmile si mohou koupit tento misál.

Aby se zachoval nepoškozený a čistý od chyb a omylů všude na zemi, zakazujeme v tomto písmu všechna knihtiskárna knih ve našem (a H. R. E. [Sanctae Romanae Ecclesiae nepřímém i přímém panství) pod trestem ztráty knih a sto zlatých dukátů platných Apostolské komoře, ostatním knihtiskárnám všude na světě pod trestem exkomunikace v širokém smyslu a dalších trestů podle nášho rozhodnutí: že bez našého povolení nebo výslovného povolení uděleného pro tento účel apoštolským komisařem, kterého určíme na místě, nemají tisknout, prodávat ani přijímat žádné misály, dokud jim tentýž komisař neposkytne jistotu, že kopie misálu, která má sloužit jako vzor pro další tištění, byla porovnána s misálem vytištěným v Římě při prvním tisku a shoduje se s ním ve všech ohledech.

Vzhledem na obtížnost sdělení tohoto dopisu všem v křesťanském světě, zvláště v prvním období, předepisujeme: Ať je veřejně vystaveno obvyklým způsobem na dveřích Baziliky knížete apoštola a Apoštolské kanceláře, a u hlavy Campo Florae; nechť také tištěné výtahy tohoto dopisu, psané rukou a podepsané veřejným notářem s pečetí církevního hodnostáře, budou okamžitě přijímány všemi lidmi na všech místech stejně jako by tento dopis byl viditelně vystaven.

Nikdo tedy nesmí porušit tento dokument, ve kterém jsou zapsána naše povolení, rozhodnutí, příkazy, předpisy, schválení, indulty, prohlášení, vůle, určení a zákazy, nebo proti němu jednat v neopatrném odvážlivosti.

Kdo by však přesto usoudil, že může tento dokument dotknout, nechť ví, že si vyslouží hněv Všemohoucího Boha a Jeho svatých apoštolů Petra a Pavla.

Vydáno v Římě u svatého Petra v roce páně tisíc pětset sedmdesátém na čtrnáctý červenec, v pátém roce nášeho pontifikátu."

Zdroj: ➥ www.maria-die-makellose.de